4 tipy, které vám pomůžou zvládnout jinakost

Rozhovor sousedek (matek malých dětí) u vchodu.

Marie: „Ahoj Lindo, Jarka mi říkala, že vy prej doma nejíte mlíko. A to jako všichni? (Linda souhlasně přikyvuje) To ho nedáváš ani dětem? (opět tichý souhlas) Já to nechápu. Vždyť je přece zdravý. A z čeho jako budou mít vápník pro kosti? Vždyť my jsme na něm vyrostli a nic nám nechybí.“

Linda: „No víš, Maru, já jsem si o tom celkem dost nastudovala a nemám pocit, že bych jim ho měla dávat. Navíc, malá trpí často na kašel a rýmu a mléko tohle zhoršuje tím, že zahleňuje. A vápník máme ze zeleniny a mořských řas.“

Marie: „No já ti nevim. Abys jim nějak neublížila. Doktorka přece říkala, že už od půl roku mají dostávat jogurt nebo nějaký tvaroh. A naše děti to baští a pěkně potom spí, protože se tím pořádně najedí.“

Linda: „Jasně, pokud s tím nemají problém, tak proč ne? Je to jen na tobě. Já jsem se taky musela rozhodnout, co mi dává smysl a co dětem budu a nebudu dávat.“

Marie: „Já jsem se rozhodovat nemusela. Já prostě jedu tak, jak mi říká doktorka a jak to dělám odjakživa. Ono někdy lidi přemýšlej nad úplnýma blbostma, místo toho, aby řešili podstatný věci. A to si fakt nedáte ani mlíko do kafe nebo dětem nekoupíš ani ty dobrý kostíky, co je teď mají v akci?“

Linda: „Opravdu ne. A promiň, Maru, my už trochu spěcháme.“

Zažili jste někdy něco podobného? A z které strany. Myslím, že aspoň jednou za život se do situace nevyžádaného radila nebo příjemce rady, o kterou nestojí, dostal asi každý.

Moje jinakost a nerespekt v začátcích

Spoustu věcí dělám jinak než moje okolí. Byly doby, kdy jsem se snažila ostatní urputně přesvědčit o tom, co podle mě dělají špatně a jak jen ta „moje“ pravda je pro ně nejlepší. Byla jsem z toho vyčerpaná, nechápala jsem, proč nechápou… Postupně jsem nad nimi zlomila hůl a se zatnutými zuby většinou ustála tu jejich jinakost.

Co například?

Třeba to, že si po dobrém obědě hned snědí ovoce, sladkost, nebo něco, co se podle mých zásad k tomu jídlu naprosto nehodí a bude se jim pak špatně trávit. Nebo situace, kdy jsem jasně věděla, že můj přírodní postup by na jejich aktuální problémy zabral, ale bohužel se řešil přes léky.

Nechápala jsem, proč ostatní nejdou touhle podle mě „lepší“ cestou. Vždyť když tělu dáváme stravu ve vhodných kombinacích, využije živiny na maximum. Navíc ho to nezatíží a ještě se začne čistit od za ta léta nastřádaných nánosů. Nebo proč se cpát léky, když čaj, obklad a klidový režim mají stejný efekt, ale bez vedlejších účinků?

zdroj: https://pixabay.com/cs/photos/%C4%8Daj-%C4%8Das-poezie-k%C3%A1va-%C4%8Dten%C3%AD-3240766/

Asi sami cítíte tu urputnost. Moje nevyžádané rady většinou dopadly pouze na stěnu jako ten pověstný hrách. Nebyla to trvale udržitelná cesta ke spokojenosti, ani mojí ani mého okolí. Neustálé třecí plochy dokázaly totiž dost znepříjemňovat obvykle poklidný kontakt.

Z druhé strany

Nebylo to zrovna příjemné období, ale potřebovala jsem si ho projít, abych pochopila, jak nepříjemné je to z druhé strany. Jako bumerang se mi totiž tohle moje chování vrátilo ve chvíli, kdy se mi narodilo první miminko.

Všichni kolem začali zpochybňovat prakticky všechny moje postupy.

Jak to, že nekojím v zavinovačce? A ještě ke všemu používám pozici fotbalisty? A nekojím náhodou moc dlouho? Proč dítě nekoupu častěji? A když jsme začali s prvními příkrmy, byl oheň na střeše znova. Absence mléka a pečiva nejde do hlavy některým lidem ani po šesti letech.

A to jsem hodně vyměkla a výjimečně dětem dovolím dát si nějakou tu „nezdravou“ dobrotu. Zajímavé je, že děti to zvládají celkem v klidu. Už si zvykly, že některé věci prostě nejíme a „naše“ jídlo jim chutná daleko víc než to normální, které někdy ochutnají.

Tahle druhá strana mince nerespektu k jinakosti mě hodně vyškolila. Nejsem totiž zrovna pružný komunikátor. Těžko se mi hledají argumenty, proč dělám věci jinak, když na mě někdo tu otázku vypálí a já nejsem připravená. Já je tak prostě dělám. Na začátku jsem měla naprosto racionální argumenty a teď v tom pokračuju, protože to tak cítím a je mi v tom dobře.

Úžasně výživná a chuťově výborná snídaňová miso polévka místo chleba s něčím 🙂

To ale není argument, kterým bych někoho přesvědčila, proč nejíst mléko. A já ani nikoho přesvědčovat nechci. Jediné, co bych si přála je, abych si mohla svobodně dělat to, co mi dává smysl. A nemusela kvůli tomu snášet neustálou kritiku a rádoby vtipné poznámky a taky nemusela donekonečna odpovídat na všechna proč lidem, kteří stejně nechtějí pochopit.

Vždyť mě taky nestresuje a nepobuřuje, že si na bolest hlavy vždycky dají paralen. A pokud jsou s tím v pohodě, tak proč ne?

Každý máme jinou cestu a žádná není lepší nebo horší, je prostě jen jiná.

Co s tím?

Možná tyhle situace taky znáte a možná je vám to stejně nepříjemné jako mě.

Za ty roky, co se stravuju alternativně a co na péči o zdraví používám přírodní prostředky jsem se naučila několik věcí.

  • 1
    Když lidi nemají rádi moji jinakost, je to o nich, ne o mě.
  • 2
    Vadí jim, že já to mám jinak, protože to pro ně má ve většině případů nepřímo význam, že „to jejich“ by mohlo být špatně.
  • 3
    Bojí se, že bychom si já nebo děti mohly ublížit tím, že nenásledujeme „vyšlapanou cestičku“.

A já to všechno chápu, ale protože je neskutečně vyčerpávající čelit neustálé konfrontaci a vysvětlování, vytvořila jsem si pár opatření, která by se mohla hodit i vám.

Když necítím zájem od člověka, který se na moje alternativní žití dotazuje, nevysvětluju.

Často se jedná o bezduché „vyrývání“ a tomu energii prostě nevěnuju.

Ve společnosti, která na moje alternativy není připravená o nich příliš zbytečně nemluvím.

Pokud na ně přijde řeč, volím úspornou a stručnou odpověď. Už jsem si totiž mnohokrát vyzkoušela, že kdo nechce slyšet, tak opravdu neslyší a mě to házení hrachu na stěnu neuvěřitelně unavuje.

Obklopuju se lidmi, kteří jsou podobně ladění jako já a na cestě se vzájemně podporujeme.

To je jedna z nejlepších věcí, protože někdy si člověk na všechno připadá sám a podobně nastavení lidé dokážou občerstvit a znovu nakopnout.

Čas od času si reviduju, jestli mi to, jak teď žiju (strava, léčení, organizace domácnosti,…) dává smysl.

A pokud objevím, že ne, hledám cesty, na kterých by mi bylo líp. Protože spokojená máma je základ pro spokojenou a zdravou rodinu.

 

Pokud čtete tyto řádky, věřím, že na svojí cestě nějakou tu alternativu k běžným trendům taky používáte. Doufám, že jsem vás povzbudila v tom, abyste trochu víc pochopili vaše ne vždy chápající a podporující okolí a abyste vydrželi v tom, co vám dává smysl.

I když je to mnohdy složitější a náročnější. Máte za to můj obdiv. Podporu k tomu můžete najít ve skupině Pečujeme o zdraví.

Přeju vám, abyste si dokázali v klidu a pohodě ustát svoji jinakost!

Stáňa

Jsem aktivní máma, která pečuje o zdraví pomocí 4 klíčů: psychické pohody, kvalitního jídla, pohybu a přírodních léčebných postupů. Baví mě předávat svoje poznatky všem, kteří nečekají na záchranu, ale berou péči o zdraví pevně do svých rukou. Jsem také autorkou e-booků 10 rad do vaší domácí lékárničky , Vyhrajte s dětmi nad laryngitidou a 4 klíče pro zdraví vaší rodiny. Povídání o mně si můžete přečíst zde.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.