Dokonalá x spokojená máma

Jsem máma dvou holčiček. Fakt mě baví respektující přístup k dětem. Vidím v něm obrovské možnosti.

Možnosti:

  • jak přetnout začarovaný kruh nefunkčních strategií výchovy, které nás všechny více či méně poznamenaly,
  • víc si užívat mateřství a nebýt hlídačem vždycky a všeho,
  • zpracování si vlastních bolístek a nefungujících vzorců v hlavě.

Není to ale vždycky tak růžové a jednoduché. Na cestě je milion překážek. Co s nimi? O tom jsou doporučení na konci článku.

Rodič-dítě

Už delší dobu uvažuju o tom, jak je dnešní společnost nastavená ke vztahu rodič – dítě. Dříve to bylo většinou tak, že rodič měl absolutní pravdu a dítě prostě poslechlo (většina z nás to zažila). A já teď rozhodně nechci pranýřovat naše rodiče za jejich styl výchovy. Dělali to nejlepší, co uměli a znali. Byly na ně – zejména na matky – kladeny tvrdé nároky. Aby se postaraly o děti, domácnost – bylo uklizeno, vyžehleno, navařeno, napečeno, děti jako ze škatulky.

Trend se pozvolna mění a fokus společnosti se soustřeďuje na spokojenost dítěte. Respektující výchova je absolutně IN. Rodič a dítě jsou partneři. Názory a potřeby dítěte jsou stejně důležité jako názory a potřeby rodiče.

Vidění role matky se ale ještě přiostřilo. Kromě skvěle obstaraných dětí a domácnosti by matka měla ještě zvládnout podpořit rodinný rozpočet vykonáváním nějakého prospěšného a výnosného zaměstnání.

Je to dokonce tak, že my matky v tomhle vidění naší role často uvízneme a sami sebe trýzníme tím:

  • jak nejsme dost dobré,
  • škodíme svým dětem,
  • málo se jim věnujeme,
  • všechno, co děláme je samozřejmost,
  • co se nám povede – to je naprosto běžné, co trochu pokazíme – to se rozmázne a trestáme se tisícem výčitek.

Jak ale skloubit vyšťavenou mámu a nový přístup k dětem?

Pod kůží máme velmi silně vryty všechny různé výchovné strategie, co jsme na sobě zažili. Jsou to například:

  • pseudonormy – tohle se musí, to se zase nesmí, takhle se to nedělá, to by opravdu nešlo,…
  • nálepky – to je hodná holčička, když si tak pěkně uklidila; ty jsi ošklivý kluk, když tady křičíš, to se nedělá
  • vnější hodnocení – tohle je dobře, tohle je špatně

Ve chvíli, kdy máma po celém dnu leze po čtyřech a má k tomu řešit další problém s oblékáním pyžamka, už to prostě nedá. Kolotoč výčitek a obviňování se znovu roztáčí.

Pak ve chvilce klidu brouzdá po facebooku a vyskočí na ni článek od MUDr. Hnízdila – Co si děti přejí od Ježíška. Zjistí z něj, že nemoci dětí jsou často voláním po pozornosti rodiče. Podle mě po přečtení následují tři pravděpodobné scénáře.

  • 1
    Máma si řekne, co je to zase za kecy a článek „zahodí“.
  • 2
    Máma cítí obrovskou vinu a sype si popel na hlavu.
    Má jasný pocit, že za nemoci jejich dětí může to, že je špatná máma. Utápí se v negativním ladění a sebeobviňování a to jí ještě víc srazí k zemi. Ví, že to takhle nechce, ale nemá sílu, informace ani podporu, aby to změnila. Cítí, že by potřebovala pomoct. Pohlídat děti, nebo si nechat od někoho z rodiny umýt okna a trochu uklidit. V hlavě má ale zafixováno, že přece všichni to zvládnou sami, tak ona musí taky a o pomoc si nakonec navzdory svým pocitům neřekne.
  • 3
    Máma cítí trochu vinu (protože článek tak podle mě vyznívá), ale je akční.
    Situaci si promyslí a zjistí, že pro spokojenost a dobré fungování celé rodiny potřebuje být spokojená především ona sama. Vzpomene si, jak byla po celodenním výletu bez dětí fakt v pohodě a vyladěná, že když pak večer řešila s dětmi boje o hračky při koupání, zvládla to s lehkostí a grácií.

Tohle uvědomění ji posílí a začne pravidelně plánovat čas pro sebe. Vymyslí si dobíjecí aktivity (= aktivity, při kterých dočerpává energii) a zařazuje je alespoň 2x v týdnu. Prakticky každý den si udělá příjemnou chvíli jen pro sebe u kávy, při čtení, ve vaně,…

A nevyjde jí to samozřejmě vždycky. Zase spadne do únavy a vyčerpání.

Možná si v tu chvíli uvědomí, že ji v náročných situacích opakovaně bolí záda, šíje, hlava. A na základě Hnízdilova článku jí docvakne, že když na svých bedrech táhne záležitosti a zodpovědnost za celou rodinu, nějak se to na fyzické úrovni projeví. Hlava přeplněná milionem starostí a úkolů prostě neunese ten tlak a rozbolí se.

Máma už je ale poučená z předchozích zkušeností a jasně ví, co potřebuje. Rychle se k tomu proto vrátí. Děti jsou víc v pohodě a méně stůňou. Když už nemocné jsou, máma ví, jak si s tím poradit v klidu a v pohodě přírodní cestou.

1, 2 nebo 3?

A jak to máte teď vy? Která máma je ta vaše? Myslím, že to je vývoj. Člověk se učí nové věci a pokud chce, posouvá se na seberozvojové cestě dál a dál.

Já jsem postupně prošla všemi fázemi a teď pracuji na scénáři 4. Je to klidná máma, která si nebere věci osobně, umí se postavit sama za sebe. Pracuje na sobě a zpracovává svoje nefunkční vzorce v hlavě, které jí dřív omezovaly. Náročné situace vědomě zvládá a je jí celkově dobře.

Zatím je to pro mě sci-fi, ale dílčí kroky k tomu už dělám. A co je myslím nejdůležitější?

  • Nezůstat sedět v sebelítosti s rukama v klíně.
  • Zpracovat situaci, říct si, co mi o mě říká.
  • Promyslet, co by mi příště pomohlo zvládnout ji líp.

Matky, baví vás to?

Baví vás, jak je role matky společností vnímaná? Mě tedy ne. Pokud se mnou souhlasíte, zkusme společně změnit svoje nastavení sami k sobě.

Role matky je full-time job. Je fakt náročná. Zasloužíme si za ní ocenění – od sebe i od okolí. Není samozřejmost, že ji děláme a každá z nás ji dělá nejlíp, jak umí.

Dejme sami sobě ocenění za to, co všechno pro naše rodiny děláme a buďme na sebe hrdé.

Podporujme se navzájem a buďme k sobě laskavé (myslím sami k sobě i jako matky navzájem)!

Nehodnoťme, jak to dělá někdo jiný, každý má svoje osobité pojetí mateřství a to, že nám by to nevyhovovalo, neznamená, že někomu jinému to nemůže výborně sloužit.

Moc nám všem fandím, abychom společně ukázaly, jaká role matky může PODLE NÁS být, a zasely ve společnosti semínko změny vnímání MATEŘSTVÍ.

A pokud to vyznívá tak, že tenhle článek je jen pro maminky, tak to vůbec není pravda. Je pro všechny lidi, aby si uvědomili, že to, v čem vyrůstali, se dá změnit a udělat tak, aby jim v tom bylo příjemně!

Držím vám palce. Stáňa

 

Chcete získat informace na cestě za spokojenou mámou a zdravou rodinou? Jsou pro vás přichystané TADY>>.

Pro online podporu je tu pro vás skupina Pečujeme o zdraví.

Mám pro vás také zcela ZDARMA e-book 10 rad do vaší domácí lékárničky – mrkněte na něj ZDE>>.

Jsem aktivní máma, která pečuje o zdraví pomocí 4 klíčů: psychické pohody, kvalitního jídla, pohybu a přírodních léčebných postupů. Baví mě předávat svoje poznatky všem, kteří nečekají na záchranu, ale berou péči o zdraví pevně do svých rukou. Jsem také autorkou e-booků 10 rad do vaší domácí lékárničky , Vyhrajte s dětmi nad laryngitidou a 4 klíče pro zdraví vaší rodiny. Povídání o mně si můžete přečíst zde.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.