Nemocné děti? Už to pro mě není hrůza!

Někdy se nám zdá, že to, co právě prožíváme, je fakt hrůza a snad nikdy to neskončí. Taky jsem měla ten pocit, když jsem začala řešit nemoci svých dětí. Můžu vás uklidnit. Zaznamenala jsem postupně posun k lepšímu. Nebylo to ale ze dne na den a stojí za tím kopa práce.

Před pěti lety

Jsem Stáňa Nováková – novopečená matka dcerky, která trpí na laryngitidy (= záchvaty štěkavého kašle, které přecházejí do dušnosti).

Mám méně vrásek a trochu víc kilo (asi 2😊). Jsem ale chodící uzlík nervů, který až příliš často řeší, co všechno je pro zdraví dcerky dobré a co ne. To dobré neuroticky zařazuju, to podle mě negativní neuroticky vytlačuju pryč.

  • Nechodí k nám návštěvy, které mají jen mikronáznak nemoci.
  • Nejíme nic nezdravého. Ani na návštěvě, ani na oslavě, nikdy!
  • Dělám asi milion preventivních opatření.
  • Při prvním náznaku nemoci začínám šílet. Zase nebudeme v noci spát, zase se bude dusit. Nechci do nemocnice. Nechci to zase řešit několik týdnů.

A dušnost samozřejmě přichází a já v noci nespím a celé uzdravování trvá aspoň 3 týdny. Jak jsem si tu realitu naplánovala, tak se mi to i plní.

Konečně jsme z toho venku. A začíná nové kolečko zběsilých preventivních opatření. Dcerku často upozorňuji na to, že tohle a tohle nemůže, aby nebyla nemocná. Případně, když je nemocná, tak aby se jí to nezhoršovalo.

Z každé rýmy v období jejích 1-5 let je laryngitida. A když říkám z každé, tak to tak opravdu myslím. Ostatní děti trochu smrkají, trochu kašlou a nejdéle za 2 týdny z toho jsou venku. A to vše bez větší změny běžného režimu. My to máme podle scénáře v odstavci výše.

Často si stěžuju na to, jak je to děsné, že mám stále nemocné děti a vůbec se kvůli tomu nevyspím a pořád musím dělat nějaká opatření a jak jsem z toho vyčerpaná.

Cítíte tu bezmoc, mizérii, hrůzu. Za tím vším je schovaný strach na základě děsivé zkušenosti, kdy jsem se opravdu bála o dcerčin život.

Nic lepšího jsem v té době neuměla. A nijak si to nevyčítám. Dělala jsem v tu chvíli to, co jsem považovala za nejlepší.

STŘIH – Teď

Jsem pořád Stáňa Nováková 🙂 – matka 2 dětí (5,5 a 2,5 roku). Moje starší dcerka stále trpí na laryngitidy. Máme za sebou 3 hospitalizace.

  • Začala jsem se věnovat sama sobě,
    zpracovávání vzteku a křiku, práci se svými sny, zbavení se svěrací kazajky mateřství, kterou jsem se sama svázala.
  • Pořád si celkem držíme kvalitní stravování.
    Doma prakticky nemám nic nezdravého. Když jsme na oslavě, nebo návštěvě, ochutnáme z místního stolu.
  • Některé preventivní opatření stále udržujeme (hlavně na noc).
    O ostatních vím a když mám pocit, že je děti potřebují, zařadím je.
  • Nemoci a přístup k nim už vnímám jinak
    (viz článek Be happy, be healthy). Když někdo v okolí trochu pokašlává, vnímám to jako jeho individuální problém a věřím imunitě svých dětí, že je dost silná a zvládne to.
  • Pracuju na svojí spokojenosti.
    Dovoluju si měnit svoje smýšlení. Ve stavech, kdy bych dříve jasně viděla na konci děsnou nemoc, zkouším vidět pohodu a zdravé dítě. Světe div se, funguje to.
  • Když děti začnou kašlat/posmrkávat,
    snažím se je podpořit psychicky i po tělesné stránce.

Když dojde na „nejhorší“

A někdy dojde i na laryngitidu. Tady je moje poslední zkušenost s ní.

Sedím u otevřeného okna a je hluboká noc. Mám čepici, mikinu, jsem zabalená do deky a přikrytá peřinou. Ne, neúčastním se nějaké extrémní výzvy Otužování bez spaní. Moje holčička má laryngitidu a já ji spící držím v náručí, aby se jí líp dýchalo.

S laryngitidou jsme si na sebe docela zvykly. I když na začátku jsem se s touhle nemilou návštěvou těžko srovnávala. A tak teď sedím se spícím dítkem v náručí a využívám znalosti, které jsem za těch skoro pět let získala.

Oproti jiným nocím je ale tato něčím výjimečná. Nepředcházel ji děsivý strach, jestli ji „zase dostane“. Byla jsem docela v klidu. Zdálo se mi, že by něco „mohlo být“. Dokonce jsem se snažila pomocí vizualizace vyladit, ale bohužel mi to vůbec nešlo.

Asi už bylo pozdě na to měnit nevyhnutelnou skutečnost. Nebo jsem si prostě jen nedokázala představit realitu, ve které moje dcerka bude během noci volně dýchat.

Noční meditace

A tak teď sedím u toho okna, dcerku jsem uklidnila a uspala. Mám teď ničím nerušený čas na přemýšlení. Myslím na to, jak jsem dřív nechápala, že může někdo nemoc vnímat neutrálně nebo dokonce pozitivně. Nebo ji i děkovat, za to, že přišla a sděluje nám, že se s tělem něco děje.

Byla jsem vždycky naštvaná, protože jsem se kvůli nemocem dětí nevyspala. Děti byly protivné a nemohly jsme ven. Všem jsem dramaticky popisovala, jaká je to hrůza a že jsme zase nemocní.

Laryngitidy jsem se děsila, protože jsem ji neuměla zvládat a nejvíc jsem se bála další nepříjemné hospitalizace. Neustále jsem se ohlížela přes rameno, kdy zase udeří. Negativně to ovlivňovalo samozřejmě nejen mě, ale hlavně i moje nemocné děti, které se pak uzdravovaly o to delší dobu.

Teď už vnímám nemoc jako očistný proces. Tělo při něm podporuju přírodními prostředky a nejvíc ze všeho se snažím udržovat v pohodě sebe i děti.

Jako marťan

Jak jsem si přečetla v knize Najděte si svého marťana, každá situace, která se nám děje, je jen situace. To, jestli ji budeme vnímat pozitivně nebo negativně si ovlivňujeme sami.

A tak jsem se rozhodla, že tentokrát budu v klidu. Zní to takhle dost vznešeně a trapně jednoduše. Všechno to proběhlo nějak podvědomě. Nebo spíš, nenechala jsem se uvést do paniky a udržela jsem si klid.

Dřív jsem dcerce často říkala, že je nemocná a nemůže kvůli tomu jít ven, běhat, křičet, … Teď jsem tenhle postup přehodnotila. Pořád ji nenechám třeba dlouho běhat po domě, když ji to dráždí ke kašli. Už ji ale necpu myšlenku, že je nemocná. Změnila jsem vnímání a říkám jí teď jen, že tělo potřebuje klid a prostor pro to, aby se mohlo očistit a dát do pohody.

Je v tom v podstatě jen malinkatý rozdíl. Pro mě je ale klíčové to, kdy se nedržíme v negativním ladění (jsi nemocná, tohle nesmíš), ale spíš v tom pozitivním (tělo potřebuje podpořit, tak mu dopřejeme klid, aby mělo dost sil).

Nový pohled

Tenhle nový způsob náhledu na zdraví mojí rodiny mě fakt baví. Je v něm uvolnění a pozitivní nálada. Myslím, že je nám takhle všem líp. Pečujeme o pohodu tělesnou i duševní a jsme díky tomu silnější a odolnější.

Přáli byste si to taky zažít?

Podle mě jsou klíčové 2 věci:

  • 1
    najít systém péče o zdraví, se kterým souzním a který mi funguje
  • 2
    a jako matka pečovat o sebe a svoji spokojenost!

Chce to čas a cvik, ale návod, jak se můžete dávat do pohody během celého roku mám pro vás TADY.

Přeju vám, abyste se dokázali vyladit i v nepříjemných situacích a bylo vám v nich komfortně.

Stáňa

Chcete se mnou zůstat v kontaktu? Přidejte se na fb stránku Aktivně ke zdraví.

Jsem aktivní máma, která pečuje o zdraví pomocí 4 klíčů: psychické pohody, kvalitního jídla, pohybu a přírodních léčebných postupů. Baví mě předávat svoje poznatky všem, kteří nečekají na záchranu, ale berou péči o zdraví pevně do svých rukou. Jsem také autorkou e-booků 10 rad do vaší domácí lékárničky , Vyhrajte s dětmi nad laryngitidou a 4 klíče pro zdraví vaší rodiny. Povídání o mně si můžete přečíst zde.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.