Prevence je totiž základ!

Při studiu fyzioterapie jsem se dozvěděla spoustu zajímavých věcí. Mimo jiné i to, jak funguje proces vzniku problému v těle.

Zjednodušeně se jedná o to, že tělo je naprosto dokonalé. Nenechá nás nikdy na holičkách. Když děláme něco, co nám neprospívá, začne vysílat drobné signály, které můžeme vyhodnotit třeba jako nepohodu nebo tlak.

Schválně si to vyzkoušejte. Sedíte u počítače nebo telefonu, čtete tenhle článek. Teď se zastavte a zkuste si jen tak letmo proskenovat svoje tělo. Já teď třeba cítím tlak za krkem. Co mi tělo říká? Máš ohnutá záda a hlavu moc vysunutou dopředu. Je potřeba tuhle nevýhodnou pozici změnit. A já se tedy srovnám a usadím se s napřímenými zády. Tlak ještě chvilinku přetrvává, ale během asi 30 sekund je pryč.

Kouzlo, mohli bychom říct.

Ale já říkám, NE! To naše geniální tělo nechce, abychom ho poškozovali a tak nám posílá zprávu.

Co se ale stane ve chvíli, kdy třeba koukáme na film a jsme tak zaujatí, že tyto signály neslyšíme? Pocit nepohody/diskomfortu může přejít až do bolesti. Pak už ale trvá delší dobu, než tento nepříjemný pocit vrátíme zpátky do neutrálu. A co myslíte, má potom smysl brát léky na bolest? Nebo by bylo jednodušší a výhodnější vyladit si tělo a naučit se zachytávat znamení, kterými nás varuje? Tipy, jak se to naučit mám pro vás na konci článku.

Mám zkušenost ze svojí fyzioterapeutické praxe, že tímhle způsobem většinou lidé začnou uvažovat až ve chvíli, kdy se ocitnou ve vážném stavu – tj. například, když se nemůžou hnout, protože jim třeba vyhřezla meziobratlová ploténka. Pak se naučí poslouchat i ty nejjemnější vjemy nepohody a dělají všechno proto, aby nepřerostly v bolest.

Ale nejedná se jen o problémy se svaly a klouby. Princip prevence platí pro všechny aspekty našeho života, zdraví nevyjímaje.

Prevence je totiž základ!

Snad všichni známe slogan z nadpisu článku! Proč se ho ale tak málo držíme? Proč nejdeme smyslupnější cestou, kdy problémy vůbec nevzniknou? Proč nepečujeme o své tělo průběžně, abychom se na něj mohli vždy a všude spolehnout?

To je hodně PROČ. Povím vám alespoň některá PROTOŽE. Myslím, že hlavní důvod, proč se prevence moc nedržíme je ten, že máme pocit, že za nás někdo náš problém vyřeší.

Proč bychom se měli omezovat v jídle a pravidelně se hýbat, když na vysoký krevní tlak i cholesterol existují léky. Všechny tyto léky mají vedlejší účinky. A jak říká moje oblíbená lektorka Nikola, vedlejší účinky se nedějí někde vedle našeho těla. Probíhají více či méně silně přímo v něm.

Co nejmenší úsilí

Je to naprosto pochopitelné.

Člověk obvykle hledá cestu nejmenšího odporu. Podle mě je ale fajn trochu si promyslet, zda je naše aktuální strategie trvale udržitelná.

Rozeberme si to na příkladu.

Je mi třeba 40 a mám vysoký tlak a zvýšenou hladinu cholesterolu, k tomu přibyla nějaká ta kila navíc. A v tuto chvíli dělám já sám/a za sebe rozhodnutí.

Budu do konce života (tj. klidně nějakých cca dalších 40 let) konzumovat léky, nebo se teď zastavím a řeknu si: „Tak jo, léky brát nechci, ale samo se to asi nespraví. Stejně mi s těmi kily navíc není dobře. Zkusím víc přemýšlet nad tím, co, kolik, kdy a jak jím a začnu se 3x týdně hýbat(rozuměj svižná procházka alespoň na 20 minut obden bohatě pro začátek stačí).“

Možná se teď smějete a říkáte si, no to by mě zajímalo, kdo do toho takhle půjde. Možná je to trochu utopie, ale podle mě je to jediná trvale udržitelná cesta. Představte si, kdyby každý majitel zdravotního pojištění v naší zemi navštívil lékaře. Víte, co by se stalo? Systém by se zhroutil. Není totiž kapacitně nastaven na to, aby zachránil každého.

Systém

A jsme u toho. Naše zdravotnictví je super vyspělé a myslím, že bychom za to všichni měli být vděční. Akutní stavy, kdy jde o život a péče o nás opravdu v tu chvíli patří do rukou odborníků, je u nás na velmi vysoké úrovni. To je taky podle mě úkol zdravotnictví – zachraňovat životy v kritických situacích.

Běžná péče o naše tělo a mysl si ale žádá minimálně naši spoluúčast.

Vždyť, když se nad tím zamyslíme, kdo jiný než my, by měl rozumět našemu tělu? Ostatní přece nemůžou cítit drobné změny, které se v každém člověku dějí ještě před tím, než vznikne opravdový hmatatelný problém. Bohužel často pro shon a nedostatek vědomé pozornosti tyto signály nevnímáme, nebo jim nevěnujeme pozornost. Pak se divíme, když se jakoby z ničeho nic objeví problém.

Obvykle pak spěcháme do náruče systému zdravotnictví, aby nás zachránil. A já neříkám, že je to v tuto chvíli špatně. Určitě ne. Pokud nemáme zdravotnické vzdělání a opravdu netušíme, co dělat, potřebujeme, aby nás někdo nasměroval.

Ale tím nasměroval nemyslím do lékárny, myslím tím nasměroval k zamyšlení se nad tím, jak to teď máme a jestli by se v našem životě nedalo něco změnit, aby se nám ulevilo.

Ideál x realita

Stojí to ale na začátku víc práce a k tomu je fajn mít průvodce, který nás podpoří.

Takhle by se mi to líbilo:

Lékař by vyjasnil pacientovi problém a společně by vymysleli řešení, které by se skládalo z pacientovi aktivní účasti (jde přece o něj). Vytvořili by společně časový harmonogram a pacient by pravidelně docházel v řádu měsíců na kontroly, jak se jeho stav vyvíjí a jak mu vyhovuje nový systém.

Bohužel velmi často se setkáváme, že na takovýto individuální přístup prostě není v systému čas. Zkusme proto, pokud si nevíme se svým zdravotním problémem rady, sami aktivně vyhledat odborníka, jehož služby nám vyhovují. Ať už to bude výživový poradce, fyzioterapeut nebo třeba dobrý přítel, který nám bude naslouchat.

A co dělat pokud na nás něco leze? Často stačí kvalitní čaj a klid na lůžku. Pokud si totiž naše tělo vyladíme a jsme s ním ve spojení, cítíme, kdy na nás něco leze. Pak stačí hned při prvních varovných signálech tělo podpořit pomocí přírodních postupů a nemoc se nerozjede.

Já jsem se na takto hlubokou cestu prevence vypravila díky zdravotním problémům svých dětí. Mám už celkem prošlapané koleje. Můžu vám proto nabídnout svoje poznání a tipy, které používám a mám vyzkoušené, že opravdu fungují.

Rady na závěr

Systém zdravotnictví asi ze dne na den nezměníme. Co ale můžeme změnit, je náš přístup k sobě.

  • Naslouchejme svému tělu. Jak?
    Třeba tak, že se uvelebíme v příjemné pozice na tichém klidném místě, zavřeme oči a zkusíme vnímat svoje tělo. Cítíme někde tlak, nebo bolest, nebo jen nepříjemný pocit? A kde se naopak cítíme příjemně nebo neutrálně?
  • Co by se dalo udělat, aby nepříjemné pocity zmizely?
    Pomohla by změna pozice, prodýchání konkrétního místa nebo celého těla.
  • Zkusme se vědomě uvolnit.
    Lehnout si, nebo sednout s opřenou hlavou, zavřít oči a vědomě uvolnit napětí v těle a prohloubit dýchání.
  • Nejde vám to hned na poprvé?
    To je v pořádku, chce to čas a cvik. Zkuste se takto pravidelně (každý den pár minut) pověnovat sami sobě a v řádu dnů a týdnů ucítíte tu změnu k lepšímu.

Držím vám palce!

Stáňa

Napadly vás otázky k tématu zdraví? Chtěli byste jíst zdravě, ale nevíte, jak na to? Chcete být v pohodě, ale zatím se vám to nedaří? Podněty a tipy k těmto tématům najdete ve skupině Pečujeme o zdraví.

Pokud řešíte laryngitidu a chcete vědět, jak ji léčit, ale i předcházet, mrkněte se sem>>.

Pravidelná dávka inspirace na vás čeká na fb stránce Aktivně ke zdraví.

Jsem aktivní máma, která pečuje o zdraví pomocí 4 klíčů: psychické pohody, kvalitního jídla, pohybu a přírodních léčebných postupů. Baví mě předávat svoje poznatky všem, kteří nečekají na záchranu, ale berou péči o zdraví pevně do svých rukou. Jsem také autorkou e-booků 10 rad do vaší domácí lékárničky , Vyhrajte s dětmi nad laryngitidou a 4 klíče pro zdraví vaší rodiny. Povídání o mně si můžete přečíst zde.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.