Jak jsme na tom s respektem

Co pro vás znamená slovo respekt?

Pro mě třeba to, že když jsem unavená, jdu si lehnout, nebo že nesouhlasím s výchovnými metodami svých přátel, ale přesto se k nim dokážu chovat slušně, v klidu, bez předpojatosti.

Problémy

Problémy s respektem začínají u každého z nás. Jak chceme dostávat nebo dávat respekt, když sami sebe máme až na posledním místě? Neposloucháme svoje základní potřeby a signály těla přebíjíme kávou, jídlem, energydrinkem?

Často bývá problém s respektem v rodině. V mnoha případech nejbližším lidem respekt nedáváme a taky ho od nich nedostáváme, protože jsme mladší sourozenec, tím pádem míň zkušený, nebo naopak „matka pluku“, která přece všechno ví nejlíp… Lidé žijí v mylných představách, že jen jejich pohled na svět je ten správný a ostatní to prostě musí mít stejně. Dovedete si představit, jak by svět fungoval podle tohoto scénáře?

Já a respekt

Moje zkušenosti s rodinným respektováním byly ze začátku dost nepříjemné. Když jsem se stala matkou, řešila jsem hodně stravování dětí. Našla jsem si cestu, která mi dává smysl a dlouhodobě funguje mě i mým dětem. Je ale zcela odlišná od klasického českého pohledu na stravu (jako je pečivo, sýr, „kvalitní“ uzenina, sladkosti…). Docela dlouho mi trvalo vybudovat si alespoň náznak respektu od ostatních členů rodiny.

Po pěti letech se už nebojím chodit na akce typu rodinných oslav, protože teď už mě nikdo nepranýřuje, že dětem nic nedopřeju. Děti jsou na „naše“ jídlo zvyklé, chutná jim, a když si na oslavě chtějí dát něco z konvenční nabídky – domluvíme se a většinou v tom nevidím problém, pokud to má únosnou míru. A příbuzní si na to zvykli a berou to prostě jako fakt.

Není to ale tak černobílé, jak by se mohlo zdát. Sama mám mnohdy problém dát respekt právě svým nejbližším, když mám pocit, že to co dělají je opravdu KO (neoptimální péče o zdraví, různé výchovné strategie zakládající se na strachu,…) a mohli by a hlavně zvládli by to mnohem líp. Vím, že je to můj problém a učím se s tím pracovat.

Taky jsem přemýšlela o tom, jestli když s někým v nějakém tématu nesouhlasím, je v pořádku bavit se s ním jakoby nic, jestli není pokrytecké říkat si v sobě: „Takhle bych to fakt nedělala. Tohle je pro mě na hraně…“ a nahlas nic neříct. Dřív jsem se snažila vysvětlit svůj pohled na věc, co mi připadá lepší, ale už to nedělám. Pokud se to totiž netýká mně a mých dětí, snažím se respektovat jinakost ostatních a dát jim i sobě svobodu dělat věci po svém.

Děti

Samostatnou kapitolou je respekt k dětem. Mluví se o něm čím dál častěji. Respekt neznamená dovolit jim všechno. Podle mě to znamená poslouchat je a přemýšlet o tom, co říkají, co chtějí, co potřebují. Přesně vidím, když dám dětem (svým i cizím:-)) hluboký a upřímný respekt, rády se mnou spolupracují.

Není to ovšem nějaké maskované manipulování a tlačení vlastních představ, jak bych to chtěla mít. Je to stav, kdy opravdu upřímně a plně vnímám dítě a jeho potřeby jsou pro mě důležité a podstatné.

Respekt ke zdraví

A konečně, jak souvisí respekt se zdravím? Předchozí text už to možná trochu naznačil. Pokud nerespektujeme základní životní potřeby, jako je např. potřeba spánku a odpočinku, potřeba jistoty a bezpečí,… projeví se to po nějakém čase (u každého jinak dlouhém) i na našem těle. Přitom každý nejlíp ví a cítí, co právě potřebuje. Jen je třeba se ztišit a respektovat informace, které nám tělo posílá.

Jsou samozřejmě situace, kdy to tak úplně nejde. Zkusme si ale dlouhodobě pohlídat svoje potřeby a respektovat je. Tělo i mysl nám budou vděční a vrátí nám to psychickou i fyzickou pohodou.

Jak začít?

Je to celkem jednoduché.

Chce se vám spát? Aspoň na chvíli si lehněte (nebo  alespoň v sedě položte hlavu na stůl). Chce se vám brečet? Brečte. Chce se vám křičet? Křičte – třeba aspoň do polštáře, když ne nahlas. Máte hlad? Najezte se. Chcete si číst? Čtěte.

A nechci, aby to vyznělo ve smyslu, chceš se opít – jdi do toho. Chceš se děsně přecpat? Udělej to. Pokud už máme takovéto potřeby, pravděpodobně to znamená, že jsme například nerespektovali právě třeba potřebu odpočinku a potřebujeme to zajíst, abychom vydrželi tempo. Nebo se chceme opít, protože nechceme řešit problémy, které vyplývají třeba z pocitu nejistoty a ohrožení.

Realizace

Jak to tedy zrealizovat? Zkoušejme to po malých krůčcích. Vyberme si třeba jen jednu oblast ve svém životě a začněme si v ní dávat respekt. Jako jedno z prvních se nabízí třeba respektování potřeby spánku.

Já za sebe můžu říct, že i se dvěma malými dětmi si během dne najdu chvilku na čtení, nebo si třeba i s nimi lehnu a odpočívám. Pokud jsem přesvědčená, že je to v pohodě, že to potřebuju a že to zvládneme, jde to. Dokážu to zrealizovat a děti to berou v klidu, protože ze mě cítí odhodlání a vnitřní přesvědčení. Já totiž nemůžu žít bez respektu k sobě, nebo alespoň dlouhodobě ne.

Když dělám věci tak, jak je cítím a potřebuju, je mi dobře a zvládám spoustu aktivit. Pokud ale svoje pocity a potřeby odstřihnu a jedu na to, „co se musí“, brzy se dostanu do stavu, kdy nemám na nic sílu, všechno mě štve a jsem protivná sobě i ostatním.

Co nás brzdí?

Jedna z věcí, která nás může v realizaci respektu brzdit, jsou vzorce v naší hlavě. Často si říkáme: „Přece si nemůžu dovolit lehnout si během dne, co bych to byla za matku. Nemůžu se jít naobědvat, protože podklady k projektu ještě nemám hotové a bez nich to prostě nejde.“,… Je v tom jen strach, který nás paralyzuje a říká nám, co všechno si nemůžeme dovolit.

Je ale na nás, jestli ho poslechneme a budeme se stále nerespektovat, nebo jestli uděláme právě ten první krůček a řekneme si, jasně bylo by asi lepší, kdybych to teď dodělala, ale svět se nezboří, když to nedodělám. A pokud zrovna neoperujete člověka s infarktem, tak se opravdu nezboří… a vy se postupně opřete o tyto malé zkušenosti a získáte respekt k sobě!

Naslouchejme sami sobě, naslouchejme ostatním, mějme otevřenou mysl a respekt potom přijde.

 

Pokud chcete respektovat přirozené pochody ve svém těle a léčit se v souladu s jejich fungováním, mrkněte se sem>>.

Článek vás zaujal a chtěli byste se  dostat do skupiny podobně smýšlejících lidí? Čeká na vás tady>>.

Chcete pravidelnou dávku inspirace přímo na svojí timeline? Klikněte sem>>.

Jsem aktivní máma, která pečuje o zdraví pomocí 4 klíčů: psychické pohody, kvalitního jídla, pohybu a přírodních léčebných postupů. Baví mě předávat svoje poznatky všem, kteří nečekají na záchranu, ale berou péči o zdraví pevně do svých rukou. Jsem také autorkou e-booků 10 rad do vaší domácí lékárničky , Vyhrajte s dětmi nad laryngitidou a 4 klíče pro zdraví vaší rodiny. Povídání o mně si můžete přečíst zde.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.