Spánek aneb Jak jsme ze základní potřeby udělali luxus

Je ráno. Nezvoní budík, vzbudilo mě moje dítko. Ono ještě ani není vzhůru, jen se tak vrtí v postýlce a senzor, který mám pro péči o děti, se právě rozsvítil :-). Je to už dlouho, co jsem se vyspala podle chuti, tzn., že si večer lehnu a ještě si chvíli čtu a ráno se vzbudím sama od sebe. Můj obvyklý spánek vypadá tak, že večer usnu při uspávání dětí a ráno se odehrává podle scénáře v prvním odstavci :-).

Jsem za to ale vděčná. Byla totiž doba, kdy jsem vstávala 3-4x za noc na kojení a ráno se probouzela jako „zombie“. V té době jsem byla protivná sama sobě, nepoznávala jsem se ani svoje chování. Nic mě nebavilo, moc jsem toho nezvládla.

Nechtěla jsem po splnění povinností v domácnosti ještě vymýšlet něco pro děti. Každá nepříjemnost mě rozhodila. Křičela jsem, byla fakt nepříjemná, …

Už jsem si myslela, že se ze mě stal jiný člověk. Že mé staré JÁ je definitivně pryč, nahrazeno novým, stále naštvaným, ukřičeným JÁ.

A pak jsem se občas odpoledne vyspala – hodinku, dvě – a rázem bylo všechno jinak. Usmívala jsem se, měla jsem chuť dělat spoustu věcí, hrála jsem si s dětmi, ne z povinnosti, ale s radostí. Bylo to, jako bych se znovu narodila.

Prostě musím!!!

Dlouho před tím jsem si myslela, že to prostě musím vydržet. Že dítěti přece nebudu upírat kojení (stejně by to nemělo efekt, protože vyřvat bych ho nenechala a uspávat ho skákáním na míči hodinu místo pití taky není nic moc). Vymyslela jsem proto jinou strategii a světe div se, máma i dítě se krásně vyspaly. Kdybych ale čekala, že se to upraví samo, možná bych se doteď nedočkala.

Možná se v mém příběhu trochu poznáváte.

  • Možná nemáte děti, ale tvrdě makáte v práci
    a do noci promýšlíte nové projekty, nebo podklady na zítřejší poradu.
  • Možná máte už větší děti, nekojíte,
    ale do noci uklízíte, žehlíte nebo vaříte na druhý den.
  • Možná máte přes den na sebe málo času
    a pak do noci čtete, nebo sledujete svoje oblíbené hrdiny.

Výkon

Společný jmenovatel ale je, že místo respektu k sobě a základním životním potřebám, jedeme na výkon. Bez nás by totiž krachla firma nebo vybuchla domácnost. Nemáme čas si věci uspořádat během dne a ukrajujeme čas z noci, ze spánku. Krátkodobě se to jistě dá zvládnout, ale dlouhodobě…?

Pak používáme různé osvědčené strategie, abychom výkon podali i přes únavu. Mezi velmi oblíbené patří káva, která vždycky „nakopne“. Další jsou přátelské „cukříky“, které tělu rychle dodají energii, ale po jejich odeznění dojde k ještě většímu energetickému propadu.

Já únavu zajídám – nejradši něčím křupavým. Abych se nerozrostla do obřích rozměrů, používám neslazené, nesolené křupky, nebo mandle. Stejně je to ale jasně slepá ulice!!!

Možná si teď říkáte, no jo, to se lehko řekne, ale kdo za mě uklidí, udělá projekt, …? Sama na sobě cítím, že nejlepší výkon podám rozhodně po pořádném odpočinku. I malý nepořádek je pro mě ve spánkovém deficitu téměř neřešitelným problémem, ale když jsem odpočnutá, zvládnu v krátké době hodně úkolů a dělám je s lehkostí a v klidu.

Věděli jste, že na po jedné probdělé noci trvá tělu cca týden, aby si spánkový cyklus vrátilo zpátky do normálu a my si v noci opravdu odpočali?

Co se děje při spánku?

Nebudu zabíhat do přílišné odbornosti. Zjednodušeně lze říct, že ve spánku se celé naše tělo přepne do úsporného režimu. Všechny funkce běží na minimum a tělo má možnost zaměřit se na problémová místa – zrelaxovat ztuhlé svaly, pozabíjet množící se bakterie a viry, vyčistit si hlavu, …

Když mu ale na to nedopřejeme dostatek prostoru, nemá prostě kdy opravovat. Pak se ovšem nikdo nemůže divit, že ho najednou opakovaně bolí hlava, má potíže s trávením, nebo je pořád nachlazený.

Tělo jede na plné obrátky téměř 24h denně a když vyčerpá rezervy, nemá už z čeho brát.

Co s tím?

Zkusme se zamyslet nad tím, jak to teď máme.

  • Vyhovuje nám naše aktuální spánková situace?
    A pokud ne, následuje další otázka.
  • Co nám brání v tom, abychom šli včas spát?
    A jaké kroky podnikneme, abychom tuto příčinu odstranili?
  • A i když rozum říká – nemůžeš si to dovolit - dovolme si my sami udělat alespoň drobnou změnu
    a dopřát si luxus kvalitního a dostatečného spánku ideálně ještě před půlnocí (ten z mojí zkušenosti nejvíc posiluje) až do rána.
  • A pokud se nám to nepovede hned, zkoušejme to dál.
    Vytvořit si nový návyk přece jen trvá alespoň 21 dní. Buďme k sobě proto laskaví a dejme si šanci a prostor dostat se ze zajetých kolejí, které nám už neslouží.

Jde to, jen je k tomu potřeba dát si to jako prioritu číslo 1. Protože bez kvalitního spánku prostě nemůžeme kvalitně fungovat!

Jaký první krok k dobrému spánku bude ten váš?

 

Pokud vás zajímá aktivní přístup k vašemu životu a ke zdraví, navštivte fb stránky Aktivně ke zdraví. Případně můžete diskutovat ve skupině Pečujeme o zdraví, kde na vás čeká inspirace pro seberozvoj, zdravé vaření i podněty k zamyšlení.

Jestli chcete pomocníka pro léčbu a prevenci běžných nemocí, najdete ho tady>>.

Jsem aktivní máma, která pečuje o zdraví pomocí 4 klíčů: psychické pohody, kvalitního jídla, pohybu a přírodních léčebných postupů. Baví mě předávat svoje poznatky všem, kteří nečekají na záchranu, ale berou péči o zdraví pevně do svých rukou. Jsem také autorkou e-booků 10 rad do vaší domácí lékárničky , Vyhrajte s dětmi nad laryngitidou a 4 klíče pro zdraví vaší rodiny. Povídání o mně si můžete přečíst zde.
Komentáře
  1. Lucie napsal:

    Jo jo, spánek nic nenahradí…
    Jen má zkušenost s tou nejvýživnější dobou spánku – manžel taky nedá dopustit na čas před půlnocí, ale já potřebuju nejvíc spát brzy ráno (od tří do šesti) I kdybych si šla lehnout v osm, bez téhle doby bych byla jako kdybych vůbec nespala 😉

  2. Petra napsal:

    A jak si vymyslela, že spíš celou noc? Zajímá mě ta strategie 🙂 Mě to sice zas tak nezmáhá, ale vždy by se šiklo víc odpočinku 🙂 Petra

    • Stáňa Nováková napsal:

      Beru malou k sobě do postele a když nepomůže jen tohle, tak ji dám dudlík. Já jsem byla velká odpůrkyně dudlíku, ale pak jsem si zvážila všechna pro a proti a vzhledem k tomu, že mi doslova zachránil život, tak jsem ráda, že jsem hloupě netrvala na „zásadách“ a šla prostě cestou, která pro nás byla aktuálně nejlepší. V současnosti už ho používáme jen výjimečně a dcerka spí v klidu.

      • Martina napsal:

        Taky by mě zajímalo, jak docílit toho, aby malý spal celou noc. Má rok, ale budí se minimálně třikrát za noc, spíš vice. Dudlík má a je jedno jestli spí u mě nebo v postýlce. Už nevím co ještě zkusit. Spala jsem i v jiné místnosti, zkoušela nekojit, nic nezabírá.

        • Stáňa Nováková napsal:

          Jj, to chápu. Bylo by fajn, kdyby existoval nějaký instantní návod, který by fungoval pro všechny děti :-). Pokud se nevyspíte přes noc, tak doporučuju využít jakoukoli příležitost lehnout si během dne. A klidně to zkuste i malému vysvětlit, že jste fakt unavená a moc ráda byste se vyspala, že by bylo fajn, kdyby taky spinkal celou noc. Často mě k tomuhle kroku dohnalo absolutní zoufalství, ale dcerka pak opravdu celou noc spala. Děti nás nechtějí trápit a mají velké pochopení, i když jsou maličké. Držím palce, ať najdete pro oba způsob, jak to dobře zvládnout.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.